Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život stromu

Nový les se rodí ze semínek stromů a již staří lesníci věděli, že odborně založené lesní semenářství je základem pěstování lesů. Cílem lesního semenářství je zajistit geneticky vysoce hodnotné a kvalitní osivo pro umělou i přirozenou obnovu nebo zakládání lesních porostů.

Jednotlivé stromy se liší tloušťkou, výškou, tvarem kmene a koruny či dobou rašení. A každý strom je výsledkem dědičného založení a měnících se životních podmínek. Díky přírodnímu výběru se podmínkám prostředí přizpůsobovaly nejen jednotlivé stromy, ale i celé jejich skupiny a stromy v celé oblasti, tzv. populace. Populace, která vznikla jako důsledek dlouhodobého přizpůsobování se přírodním podmínkám, se nazývá ekotyp.

V minulosti došlo k tomu, že v některých oblastech vhodné ekotypy lesních dřevin buď úplně vymizely, nebo se zachovaly v množství, které nestačí pro reprodukci lesních porostů. Proto je třeba někdy přenášet lesní osivo odjinud. Možnosti přenosu osiva v rámci České republiky stanoví semenářská rajonizace, jejíž základ tvoří tzv. lesní oblasti. Jsou to územní celky vymezené geografickými, geomorfologickými a klimatickými podmínkami. U hlavních jehličnatých dřevin (smrku, borovice a modřínu) se slučují do semenářských oblastí. To je území, kde stanovištní podmínky odpovídají přirozenému rozšíření a biologickým požadavkům určitých ekotypů a kulturních odrůd lesních dřevin. Slouží především pro koordinaci sběru a přenosu semena a sazenic.

Rozlišujeme tyto semenářské oblasti:

pro smrk: krušnohorskou, středočeskou, jihočeskou, Českomoravské vrchoviny, severočeskou, západosudetskou, východosudetskou a západokarpatskou

pro borovici: západočeskou, šumavskou, třeboňskou, severočeskou, východočeskou, Českomoravské vrchoviny, středočeskou, východosudetskou, Slezské nížiny, beskydskou, moravsko-slovenskou a rohatecko-záhorskou

pro modřín: jesenickou a ostatní území České republiky

 

Obnova pod mateřským porostem

Tato obnova se uskutečňuje přímo pod původním porostem. Přirozeně opadem či náletem semene, uměle podsíjí nebo podsadbou porostu či jeho části. Obnovu pod porostem provádíme clonnými sečemi. Pokud se přirozená obnova podaří, stačí zmlazení podle potřeby doplnit. K umělé obnově (vyjma podsíje žaludů) se clonné seče nehodí, protože poškození kultur je při těžbě a vyklizování velké.

Clonné seče na rozdíl od holých sečí výrazně ztěžují mechanizaci. Možná je snad jen mechanizovaná příprava půdy přenosnými jamkovači. Clonné seče se uskutečňují postupně, po etapách, které nazýváme fáze. Rozeznáváme fázi přípravnou, semennou, uvolňovací a domýtnou. Úkolem přípravné fáze je zajistit obnově přirozené podmínky. Jde vlastně o poslední zásah, kterým lze dokončit zpevnění porostů. Cílem semenné fáze je připravit vhodné prostředí pro klíčení opadlých nebo vysetých semen a příznivé podmínky pro vývoj semenáčků či vysazených sazenic v prvních letech života. Úkolemprosvětlovací (uvolňovací) fáze je zlepšit podmínky novému porostu, který potřebuje stále více světla a vláhy. Obvykle uvolňujeme nově obnovený porost za tři až pět let po jeho založení. Cílem domýtné fáze je úplně uvolnit mladou generaci od zbytků starého porostu, a to v období, kdy semenáčky a sazenice vykazují výrazně zvětšený výškový přírůst a jsou zajištěny proti sněhu, mrazu a buřeni a snesou přímé oslunění.

Podle velikosti, šířky, tvaru a umístění prostu dělíme clonné seče na velkoplošnou seč clonnou, okrajovou seč clonnou, pruhovou seč clonnou a skupinovou seč clonnou (clonné kotlíky).

Velkoplošná seč clonná

Tzv. tmavoseč se uskutečňuje pomocí všech čtyř fází, během nichž víceméně stejnoměrně prosvětlujeme porost nebo jeho části. Tato seč se dříve používala k přirozené obnově porostů dřevin, jejichž nálety nejsou příliš citlivé na poškození, jako je dub a buk. Pro umělou obnovu je nevhodná.

Okrajová seč clonná

V tomto případě obnovujeme porost postupně od okraje clonnými pruhy. Takto se dobře zmlazují všechny dřeviny. Při této seči můžeme vynechat přípravnou fázi. K umělé obnově se okrajová seč clonná používá velmi omezeně, v praxi vlastně jen k podsíji borových porostů žaludy.

Pruhová seč clonná

Používáme ji především při obnově rozsáhlých porostů, které je nutné vzhledem k přiměřené obnovní době rozčlenit na více obnovních článků. Dává vznik různověkým porostům, složeným ze stejnověkých pruhů. Je výhodná zejména k přirozené obnově buku a jedle.

Skupinová seč clonná

Obnovním prvkem jsou skupiny uvnitř mateřského porostu, do nichž postupně vkládáme jednotlivé fáze seče clonné. Umožňuje vznik smíšených a různověkých porostů. Pokud se však nekombinuje s jinou sečí, trvá obnova celého porostu příliš dlouho. Tuto seč používáme hlavně pro přirozenou obnovu jedle a buku. K umělé obnově se používá omezeně, obvykle jako podsíje buku v mrazových kotlinách.

Výběrná seč

Výběrnou seč používáme při obnově porostů obhospodařovávaných výběrným způsobem. Dává vznik nestejnověkým porostům, výrazně diferencovaným tloušťkově i výškově. Používáme ji nejčastěji v půdoochranných lesích, kde by jiná seč mohla narušit ochrannou funkci stromů kryjících půdu před erozí.

 

Obnova vedle mateřského porostu

Tato obnova se uskutečňujeme uměle (sadbou či síjí), nebo přirozeně bočním náletem semen na holou plochu vedle nebo uvnitř mateřského porostu. Podle velikosti, tvaru a umístění v porostu rozlišujeme velkoplošnou seč holou, okrajovou seč holou, pruhovou seč holou, okrajovou seč klínovitou, kulisovou seč a kotlíkovou seč.

Velkoplošná seč holá

Obnovní těžba se uskutečňuje na rozsáhlých plochách. Vznikají stejnověké, zpravidla i nesmíšené prosty. Pro přirozenou obnovu je tato seč nevhodná, výnosové dřeviny je proto třeba obnovovat uměle - sadbou. Síje je pro bujný růst buřeně nepoužitelná. Z hospodářských dřevin snáší podmínky velkých holosečí jen borovice, modřín, dub, lípa, topoly a vrby.

Okrajová seč holá

Je v dnešní praxi nejpoužívanější. Jedná se o pruh zpravidla obdélníkového tvaru umístěný do porostního okraje. Nejčastěji se používá pro umělou obnovu smrku, borovice modřínu a dubu.

Pruhová seč holá

Na rozdíl od okrajové seče je umístěna dovnitř porostu a je druhou nejpoužívanější sečí. Používá se hlavně k obnově rozsáhlejších porostů, které je třeba členit na dvě a více pracovních polí, aby jejich obnova netrvala neúnosně dlouho.

Okrajová seč klínovitá

Provádí se tak, že v okraji porostu se vykácejí klíny o základně 20 až 40 metrů a hloubce jedné až dvou základen. Klíny směřují svými hroty po svahu dolů a k odvozní cestě. Klínovitá seč je pro obnovu příznivější než holá, je přehledná a provozně jednoduchá. V současné době se ovšem používá velmi omezeně, protože silně ztěžuje mechanizaci těžebních prací a téměř úplně znemožňuje využití mechanismů při pěstebních pracích.

Kulisová seč

Jde v podstatě o několik pruhových sečí holých umístěných uvnitř porostu a vedených původně ve směru sever-jih. Kulisy, neboli zachované pruhy mateřského porostu, mají být nejméně třikrát až čtyřikrát širší než založené paseky. V minulosti se tato seč s oblibou používala k přirozené obnově rozsáhlých borových porostů.

Kotlíková seč

Vlastní obnovní prvek - kotlík - je víceméně napodobením přírody. Založí se kotlík, do kterého se náletem dostane semeno a vyklíčí, nebo se do něj vysadí sazenice. Kotlíková seč výrazně znesnadňuje mechanizaci obnovní těžby a téměř vylučuje možnost mechanizované výsadby sazenic, proto tuto seč používáme jen pro kultivaci buku (jedle) při přeměnách smrkových či bukových monokultur a v lesích ochranných a lesích zvláštního určení.

Zralost – obnova lesních porostů

Obnova lesa znamená vyvrcholení práce lesníka. Sklízí les, který vypěstovali jeho předchůdci a současně zakládá nový les pro budoucí generace. Při těžbě stromů musí každý lesník především dbát na zachování zdravých přírodních podmínek pro nastupující les, který se začíná kontinuálně vyvíjet na místě toho starého.

Les se obnovuje buď přirozeně, uměle nebo kombinovaně. Při přirozené obnově rozlišujeme obnovu semennou a výmladností. Semenná obnova se uskutečňuje nalétnutím nebo opadem semen na vedlejší holou plochu, nebo přímo pod mateřský porost.

Přirozenou obnovu výmladností rozdělujeme podle toho, kde výmladky vznikají, na pařezovou nebo kořenovou. Při pařezové výmladnosti vyrůstají výmladky z pařezu, který zbude při poražení stromu. Největší výmladností se vyznačují lípy, duby, jasan, olše, jilmy a javory, naopak slabou výmladností buk a bříz a ještě slabší osika.Kořenová výmladnost se dostavuje po poranění kořenů nebo stromů. Největší je u osiky, topolů bílého a černého, jilmů a olše šedé. V mládí rostou výmladky neobyčejně bujně, ale brzy v růstu ustávají a zahnívají od kořenu, proto má kořenová výmladnost ještě menší hospodářský význam než výmladnost pařezová. V některých případech je dokonce vyloženě škodlivá.

Umělá obnova je výsledkem přímé činnosti člověka a provádí se výsevem semen nebo výsadbou sazenic lesních dřevin.

K obnově porostů, a to přirozené nebo umělé, je nutné vytvořit příznivé podmínky. Zdárná obnova je závislá na mnoha činitelích a v každém porostu je třeba určit tzv. rozhodujícího činitele, na němž při obnově nejvíce záleží. V chladných horských polohách je rozhodující dostatek tepla, v oblastech s nízkými srážkami dostatek vláhy, na bohatých stanovištích nebezpečí buřeně, v labilní porostech nebezpečí větru a podobně. Vytvoření příznivých podmínek je podmíněno vhodnými pěstebními zásahy. Prostředkem je soustavná a cílevědomá výchova, rozčlenění porostů, příprava půdy, stanovení vhodné obnovní doby a volba způsobu obnovy.

Obnovované porosty mají mít přiměřený věk, který je závislý hlavně na dřevině a stanovišti. Počátek i konec obnovy je dán obmýtní a obnovní dobou. Rozčleňování mladých a dospívajících porostů má kromě jiných záměrů hlavně zpevnit porosty do budoucna. Směr postupu obnovy určuje kromě nebezpečného větru především obnovovaná dřevina a stanoviště. Obnova od severu přináší kulturám stín a vláhu, od západu vláhu, světlo a teplo. Postup od jihu pak světlo a teplo, ale také sucho a plochy obnovované od východu jsou suché, protože jsou vystaveny vysoušivým východním větrům, leží v dešťovém stínu a jsou osluněny v době maximálního slunečního záření. Z hlediska obnovního způsobu, pokud nepřihlížíme k velikosti obnovované plochy, rozlišujeme obnovu vedle mateřského prostu (obnovní způsob holosečný) a obnovu pod mateřských porostem (obnovní způsob clonosečný). Obnovu vedle mateřského porostu i pod ním zajišťujeme obnovními sečemi.