Síje a sadba

Po přípravě půdy můžeme přistoupit k zalesňování, které provádíme buď síjí nebosadbou. Zalesňování síjí se přibližuje přirozené obnově. Navíc jednorázová síje je méně pracná a nákladná a odpadá pěstování sazenic. Doba síje se řídí biologickými vlastnostmi semena, prostředím, do kterého je semeno vyséváno, předpokládaným stavem škůdců a dalších škodlivých vlivů. Obecně je u dřevin výhodnější vysévat na podzim. Podle dřevin a prostředí používáme různé způsoby síje, které nejlépe vyhovují podmínkám na zalesňované ploše. Celoplošná síje je nejstarší a nejpřirozenější, ale zase málo efektivní, protože náklady na přípravu půdy a velké množství semen jsou neúměrné výsledkům. Používáme ji výjimečně na zalesňování kalamitních holin a nelesních půd břízou. Bodová síje se používá při výsevu větších semen (žalud, kaštan, ořech) především na slabě zabuřeněných půdách a na strmých svazích. Vyséváme dva až tři semena do štěrbiny. Špetková síje je podobná bodové, používá se však při výsevu menších semen. Při pruhové síji se nejprve provede celoplošná, brázdová nebo pásová příprava půdy a semena se sejí ručně nebo pomocí secích strojků. Je vhodná především pro výsev žaludů, semena jasanů, javorů, olší a jeřábů. Při miskové (hnízdové) síji se semena sejí do miskově připravené půdy.

Vzhledem k nízkému využití semene a zvýšené péčí o semenáčky nenašlo v minulosti zalesňování síjí větší uplatnění a v současné době se používá jen u listnatých dřevin jako jsou duby, javory, jasany, ořešák, jeřáby, olše a břízy. Proto semnohem častěji používá sadba, kdy vysazujeme sazenice nebo semenáčky lesních dřevin vypěstované ve školkách.

Výhody sadby:

• snižuje se spotřeba semena, protože ze stejného množství semen se ve školkách vypěstuje více semenáčků než na holinách,
• sazenice rychleji odrůstají a lépe snášejí i extrémní podmínky prostředí,
• při sadbě se prodlužuje období zalesňování.

Při použití prostokořenných sazenic je nejvhodnější dobou na výsadbu jarní období. Nejdříve se sází brzo rašící dřeviny, jako je modřín, javor a dále borovice, douglaska, habr, dub, smrk a jedle. Letní výsadba je možná od konce července do konce srpna. V pozdním létě můžeme za příznivých podmínek sázet smrk. Podzimní výsadba je přípustná u listnáčů a u modřínu, celoročně se vysazují sazenice s obaleným kořáním mimo období přísušků.

Způsoby sadby

Zalesňování sadbou má u nás více než dvousetletou tradici. Během té doby se vyvinulo mnoho postupů a způsobů sadby. Podle četnosti vysazených sazenic rozlišujeme sadbu jednotlivou, hnízdovou a dvojsadbu. V současné době se používá vesměs jednotlivá sadba, dvojsadba pouze v omezeném rozsahu.

Podle kořenů rozlišujeme sadbu hlubinkovou a vyvýšenou. Při hlubinkové jsou kořeny sazenic pod původní úrovní terénu a tento způsob se používá nejčastěji. Vyvýšená sadba je charakteristická tím, že kořínky sazenic se vysazují nad původní úroveň terénu a používáme ji v zamokřených půdách. Způsob výsadby volíme podle druhu dřeviny, kvality sazenic, tvaru kořenového systému, druhu sazenic a stanovištních podmínek. Nejčastěji používaným způsobem je jamková sadba, velmi rozšířená je takéštěrbinová sadba. Při výsadbě smrkových sazenic v přirozených půdních podmínkách a na půdách porostlých nízkým soudržným drnem se používá koutová sadba. Dále rozlišujeme ještě kopečkovou, záhrobcovou a brázdovou sadbu. Při zalesňování těžko zalesnitelných ploch nebo z důvodů omezení sezónnosti zalesňovacích prací používáme obalené sazenice. Sazenice se ve většině případů sázejí ručně, někde se můžeme setkat i se sázecími stroji.